Ten hlavní rozdíl mezi vědomým erotickým tancem a spontánním tancem

Milovaná ženo!

Tanec je úžasný v tom, že když tělo necháme hýbat se naprosto spontánně, přesně jak ono potřebuje, a pouze si budeme všímat svých emocí, spoustu se toho dozvíme.

Na své poslední přednášce na festivalu Ezotera v Praze jsem dostala otázku „Jaký je rozdíl mezi spontánním tancem a tímhle vědomým erotickým?“
A jelikož jsem na tuto otázku na přednášce odpověděla, že rozdíl je kvůli práci s energií Erosu hlavně v doteku a tím, co si dovolíš projevit, ale po přednášce mě k tomu napadl ještě jiný, mnohem důležitější rozdíl, který jsem nezmínila, píšu tento článek.

Spontánní tanec

Spontánní tanec je aktivita, při které nasloucháme svému tělu, napojujeme se na něj, a z tohoto propojení potom následuje pohyb. Uvědomujeme si tím pádem různé části našeho těla a dostáváme se do pohybové meditace a nádherného stavu bytí. Užíváme si najednou každý malinký pohyb, probouzíme opomenuté svaly, klouby, plošky kůže. Náš dech a pohyb nás vedou.

Při spontánním tanci totálně odevzdáváme svou mysl a kontrolu, a plyneme jen v taneční meditaci, kdy plně prožíváme TADY A TEĎ. Stáváme se jakoby nádobou pro energii tance, ve kterém je naprostá svoboda pohybu a sebevyjádření.

Vědomý erotický tanec

Vědomý erotický tanec je v uvědomování si svého těla stejný, avšak se od spontánního liší několika důležitými aspekty. Tím prvním je práce s Erosem, erotickou energiií, díky níž žijeme (a té se budu věnovat v samostatném článku).
Ale hlavně se liší slovem VĚDOMÝ. My totiž své vnímání nemůžeme odložit a nechat se jen tak unášet (v určitém smyslu ano, ale počkej, než to dopíšu, ať pochopíš!).

Jako lidé jsme při dospívání nasbírali při svém životě určitá omezení, předsudky, naučené nebo převzaté vzorce chování, jednání a myšlení. A pokud bychom tyto aspekty sebe sama neobjevili, nemůžeme se ve svém vývoji posunout dál.
Vědomý erotický tanec je často práce na hraně. Vědomou prací se sebou a svým tělem si posouváme hranice komfortu, uvědomujeme si naše omezení, a vědomě s nimi pracujeme a expandujeme do nových míst sebe sama.

Při mých kurzech se totiž skoro každá žena dostane (nejednou) do místa, kde se jakoby náhle zasekne.
Jako příklad uvedu v jeden jev, který se mi zatím opakoval s téměř všemi ženami na mých kurzech, a to při práci se zvukem. Jako malé jsme totiž mohly od okolí zaslechnout některou z těchto vět:

  • „Buď už zticha!“
  • „Tvůj názor nikoho nezajímá.“
  • „Jsi hrozně moc upovídaná/uřvaná/emotivní.“
  • „Říkáš samé hlouposti.“
  • „Ty nikdy nezpívej, nedá se to poslouchat.“
  • „Hodné holky tohle neříkají.“
  • „Drž hubu a krok!“

Všechny tyhle věty Ti teď možná velice živě připomenuly některé situace z Tvého života. A přesně tyhle věty při dospívání způsobí to, že se začneme zmenšovat a uzavírat. Že se přestaneme projevovat. Že se za své chování, svůj projev a hlas začneme stydět. A zmenšujeme samy sebe a svou jedinečnost a sílu tak moc, že nakonec už ani nedokážeme vyjádřit své pocity, potřeby a touhy. Nedokážeme si říct o to, co bychom chtěly a ohradit se, když se nám třeba něco nelíbí. Cítíme se nedůležitě a trapně, a nedokážeme se světem sdílet své dary, nedokážeme sdílet SEBE.

 

Při mých kurzech to totiž vypadá tak, že když požádám ženy, aby začaly zvučet (vydávat zvuky), je to pro ně velký problém. A já to naprosto chápu. Sama jsem si tím prošla a trvalo mi více než 3 hodiny práce v kuse, abych dokázala vydávat zvuky a cítit se při tom nejen svobodně, ale i blaženě.

A nešlo to jen tak. Protože v mé mysli mi probíhaly následující pocity a myšlenky:

„To je hrozně trapný. Proč to jako musím dělat? Raději bych si doma pustila nějaký film. Tohle přece nemůže (lektorka) myslet vážně? Co když mě někdo uslyší? Co si pak o mně pomyslí? A jaktože tamta ženská při tom tak kvílí? Proč je tak nahlas? A jaktože jí to vlastně jde líp než mně? Jaktože jí to nepříjde trapný? Určitě je na tom mnohem líp než já. Co já tady vlastně vůbec dělám, nemá to cenu. Ach jo, to je hrozně trapný.“

Když jsem si prošla těmito skvostnými větami ve své hlavě a odvážila jsem se nakonec taky začít zvučet, začaly se v mém těle ozývat věty, které jsem kdy slyšela od okolí, a které už jsem vypsala výše s odrážkami. A projevily se tak, že jsem cítila ztuhlost v těle, a hlavně v krku. Prostě to nešlo. Zasekla jsem se!

A tady je ten podstatný rozdíl spontánního tance a vědomého erotického, čti dál!
Při vědomém tanci se totiž dostáváme na hranu, kdy se určité bloky a limity dají prolomit a pročistit. Ale my máme v sobě tak dlouho zažité vzorce chování a vybudované tak silné obranné mechanismy, že při spontánním tanci se často k naší hraně ani nepřiblížíme! My si ty své bloky nemůžeme uvědomit, protože se necháváme unášet energií tance. Nic proti tomu, samozřejmě!

Vědomý erotický tanec je ale o tom, si ty limity sebe uvědomovat a vědomě s nimi pracovat.

Když jsem se tedy ve svém projevu zasekla, a věděla jsem, že už to tak dál nechci, musela jsem sama sebe za pomoci vedení lektorky jemně vést k odblokování, k tomu abych si dovolila se projevit. V mém těle se prolomily dlouho budované a pevné hráze, a potoky slz mi pomohly pročistit řeky sebevyjádření. Na konci lekce jsem se cítila jako znovuzrozená.

A to je podle mého ten největší, ten HLAVNÍ rozdíl mezi spontánním tancem, a vědomým erotickým tancem. Uvědomit si, že tady mám nějaký svůj limit, a skrze brány, se kterými pracujeme, se dostat hlouběji k sobě. A pak si dovolit expanzi sebe, dovolit si odblokování, uvolnění, sebevyjádření, až do blaženosti!

Měj se krásně a užívej si  život plný potěšení!